Strategicky dirigovaná migrace jako válečná zbraň
Strategicky dirigovaná migrace jako válečná zbraň (Strategic Engineered Migration as a Weapon of War) – sepsaloBelferova střediska pro vědu a mezinárodní otázky (Belfer Center for Science and International Affairs) při Harvard University. Vyšla už březnu 2008 v magazínu Civil Wars.
Na první pohled to jako spontánní vlna vypadá. V zemích, z nichž se na Evropu valí statisíce migrantů, je důvodů k hledání lepší adresy spousta, píše Leonid Savin. Nahlíží však i do zákulisí. Našel tam nové indicie. Režie, z níž běhá mráz.
Otázek, postrádajících věrohodnou odpověď – píše – je spousta. Běženecké tábory postavila i Saúdská Arábie. Zejí však v podstatě prázdnotou. Co tedy většinu lidí, zvedající kotvy z vlastní země, žene právě tam, kde míří? „Bohatí příbuzní, kteří se v zemích Evropské unie usadili už dřív? Verze o sociálních dávkách, za něž se tu dá žít bez práce? Kdo tu cestu chce absolvovat, převaděči jsou drahý špás. Podle některých zdrojů berou mafie za transfer běžence ze Sýrie či Libanonu do Evropy 4 až 10 tisíc dolarů. Taková suma v Sýrii, poničené válkou, nedá bankovním převodem inkasovat ani v případě, že člověk tak bohaté příbuzné má. Transfer na dluh očividně předpokládá určité garance, tím spíš proto, že Středozemní moře lodi s migranty nezřídka pohltí.“
„Kdo a proč tedy ty záruky, stěhující statisíce lidí z jiných kontinentů do Evropy, vystavuje? Šetření vyjevilo velice zajímavý fakt, spojený s rolí sociálních sítí. Ukázalo se totiž, že výzvy migrantům na ´Twitteru´, aby to vzali do Německa, pocházejí hlavně zUSA. Trénink na jiných zemích se nepořádal zbůhdarma.“ Už „od dob prezidentských voleb v Íránu v roce 2009 až po Egypt aTunis„. Už tady všude byly pojítkem veřejných protestů hlavně sociální sítě.
Pupeční šňůra vede ke „koncepcím strategického kalibru“, „precizovaným už dávno“. Jednu z nich – pod názvem Strategicky dirigovaná migrace jako válečná zbraň (Strategic Engineered Migration as a Weapon of War) – sepsalo Belferova střediska pro vědu a mezinárodní otázky (Belfer Center for Science and International Affairs) při Harvard University. Vyšla už březnu 2008 v magazínu Civil Wars. Kelly Greenhillová, šéfka autorského týmu, tu – „na bázi statistické analýzy“ – řeší otázku, „mohou-li se běženci stát specifickým typem zbraně, lze-li takovou zbraň použít nejen za války, ale i v míru a nakolik její nasazení může být úspěšné“. Ke kladné odpovědi tíhne ve všech případech.
Na Harvardu není exotický solitér. „Strategii řízených konfliktů“ tu – v „širším zahraničněpolitickém kontextu“ – „projektují už roky jak už zmíněné, tak řada jiných pracovišť“. Ředitel Belferova střediska Graham Allison byl za Clintona asistentem ministra obrany USA. Kmenovým expertem střediska je i dnešní ministr obrany Ashton Carter. „Středisko financuje i práci speciální operativní skupiny, zabývající se Ruskem.“
Spojené státy svou „´účast s Evropou´, zažívající údery migrační vlny, jen simulují“. Například v „nedávném článku prezidenta vlivné ´Council on Foreign Relations´ Richarda Haasse, věnovaném evropské problematice, se na téma migrační krize v EU ne náhodou operuje pojmem ´management´.“ Haass tu sice preluduje i o „závazku Evropské unii pomáhat“. Hlavně však o amerických „strategických zájmech vůči Německu a celé Evropě“. Jakákoli reálná „pomoc od nelegální imigrace do evropských zemí“ – natož při „přechodném rozmístění uprchlíků v USA“ – tu však na pořadu není ani náznakem.
Do celé mozaiky zapadá i jiný střípek. „15. září podepsal Barack Obama výnos, který státní správě ukládá aplikovat metody behaviorální vědy. Poslední výkřik behaviorismu, známý jako ´nudge´ (´šťouchanec´, ´popostrčení´), je jen další z manipulativních technologií v pořadí.“ Copyright na něj patří „Cassu R. Sunsteinovi, působícímu dřív ve Správě pro otázky informace a regulace Obamova kabinetu. Ten spolu s britským kolegou napsal i celou knihu, nazvanou Šťouchanec: optimalizace rozhodování o zdraví, bohatství a štěstí (Nudge: Improving Decisions about Health, Wealth and Happiness).“
„Vábivý lexikon je však jen staniolem metodiky psychologické manipulace.“ „Teorie šťouchance“ („Nudge Theory“) člení veškeré lidské myšlení na „reflexivní“ a „automatické“. A ústí v sáhodlouhou pedanterii, jak brnkat právě na druhé z nich. A dosahovat tou „nenásilnou sugescí“ – u „jednotlivců i různých skupin“ – „souladu“ se zcela určitými „vzorky chování“.
Bez zajímavosti není ani Sunsteinovo rodinné zázemí. Od roku 2008 je totiž manželem velvyslankyně USA v OSN Samanthy Powerové. Na „sociální techniky ´šťouchance´ se teď sází i daleko za hranicemi USA“. Indicií, jež to dokreslují, je stále víc.
„Dvojnásob efektivní zbraní“ – „nejen v přeneseném, ale i prvotním smyslu“ – jsou ovšem hlavně „migranti, schopní vytvářet nevelké gerilové oddíly diverzně-teroristického zaměření“. Těm americké imigrační úřady poskytují velkoryse nejen status běženců, ale i „rezidentů a s ním i oficiální ochranu americké vlády“.
Docela reliéfní svědectví vydává už výkaz výjimek z platné legislativy, poskytnutých americkými imigračními úřady jen za minulý finanční rok. Kongresu ho předkládá Ministerstvo vnitřní bezpečnosti. Výjimku dostalo celkem 1.519 osob. Pouta na „teroristická seskupení, protřelá v subverzi, mají tak či onak jedna jako druhá“.
Figurují tu „prastaří komplici Washingtonu z řad kubánské emigrace“ i „militanti kosovské ´osvobozenecké armády´, kterým se bůh víc proč žije ve vlastním uměle vytvořeném státě mizerně“. I „mnozí další tajení i očividní spojenci USA“ typu „představitelůAlianza Republicana Nacionalista ze Salvadoru“ („podle všeho právě těch, co za studené války své politické oponenty vyvražďovali a teď unikají před spravedlností“). Jak „militanti ´Demokratického hnutí za osvobození eritrejské Kunamy´ – etničtí separatisté, konfrontující eritrejský stát“, tak „´Fronty osvobození lidu Tigre´ i ´Fronty osvobození Oromo´ z Etiopie„. A také z „politických“ i ozbrojených křídel všelijakých iredent, destabilizujících Barmu či Thajsko i jiné země. Status běženců dostalo loni v USA i celkem 49 Iráčanů ze tří proamerických struktur. „Na seznamu ´1.519 výjimek´ figurují i představitelé dalších organizací, sahajících po zbrani už řadu let.“
Přepestrý seznam teritorií, v nichž se ti „migranti“ s nárokem na „nadstandardní péči“ vyrojí, je k dispozici už dnes. Jiní se stanou „zbraní budoucích válek“. Jejich mapu lze sice jen skicovat. S rizikem chyby, co snad za řeč ani nestojí.
http://www.stripkyzesveta.cz/cz/media/1347/leonid-savin-migrace-jako-strategicka-zbran
Po přečtení nadpisu si můžete myslet, že popisuje jev, se kterým se v poslední době potýká Evropa: statisíce uprchlíků, jak obětí útrap občanské války, tak hledačů příležitostí, provádějící invazi na Balkán po souši i po moři a pak si razící cestu dále ve snaze dostat se za každou cenu do bohatších zemí jako Německo, Francie a Skandinávie.
Mohlo by to vypadat, že tento proud uprchlíků má objektivní důvody: ozbrojené konflikty a války odehrávající se už roky v Libyi, Sýrii a Iráku, přičemž situace je neklidná i v Palestině a Afghánistánu. Mezi tím v Tunisku a v Egyptě, poté co zažily Arabské jaro, také situace zdaleka není zrovna žádoucí. Jen málokdo si všímá Bahrajnu, kde se už roky potlačují protesty opozice, přičemž v Jemenu se dokonce vedou nálety na svatební hostiny. Umístění těchto dvou států ale není moc po ruce, takže z nich prostě nikdo neutíká. Je tu rovněž další důležitý fakt: v Saúdské Arábii jsou postavené tábory pro muslimské uprchlíky, ale z jakýchsi důvodů tam nikdo nepřichází. Jako v posledním útočišti zůstávají v Jordánsku a Turecku.
Existuje nějaký obecný důvod jejich frenetické touhy prchnout tak daleko od domova? Třeba bohatí příbuzní, kteří jsou už v Evropské unii usazeni? Konec konců, aby vykonali takovou cestu, musí zaplatit za služby pašeráků pěkné peníze. Podle některých zpráv ti pašeráci berou mezi 4 000 $ a 10 000 $ za přepravu jediného uprchlíka ze Sýrie nebo Libye do Evropy. I kdyby tito lidé měli v zahraničí bohaté příbuzné, je ve válkou rozervané Sýrii nemožné dostat peníze přes bankovní převod. Organizace přepravy na úvěr jasně potřebuje nějaké záruky, zvláště uvážíme-li, že ty čluny se často ve Středomoří potopí.
Kdo poskytuje záruky, které povzbudí statisíce lidí, aby se do Evropy hrnuli z jiných kontinentů a proč?
Výzkumníci objevili velice zajímavý fakt týkající se použití sociálních sítí. Vyšlo najevo, že apely na uprchlíky na Twitteru, aby cestovali do Německa, pochází převážně z US. Čas strávený jejich využíváním nebyl nadarmo ani v jiných zemích – počínaje Íránem během presidentských voleb v roce 2009 až po Egypt a Tunisko, kde stránky sociálních sítí sehrály roli při mobilizaci obyvatelstva, které se k tomu dají započítat.
To, co vidíme teď, je praktickou realizací teoretických výpočtů strategické povahy. Takovéto strategie se vyvíjí už dávno. Jednou z nich je studie Belferova centra pro Vědu a mezinárodní záležitosti při Harvardské universitě, která nese jméno „Strategicky zrežírovaná migrace jako válečná zbraň,“ což autor použil i jako názvu tohoto článku. Autor této práce Kelly Greenhill za pomoci kombinace statistických dat a analýz případových studií poskytl odpovědi na následující otázky: mohou se uprchlíci stát specifickým typem zbraně, může být této zbraně využíváno v době války nebo i v době míru, a jak úspěšné by jejich využití mohlo být? Greenhill tyto otázky souhrnně zodpovídá kladně.
Výzkumníci z Belferova centra spolu s výzkumníky jiných kateder Harvardovy university ve skutečnosti pracují na konstrukci strategií managementu konfliktů v kontextu širších zahraničně politických otázek už mnoho let. Ředitel Belferova centra Graham Allison byl náměstek ministra obrany Clintonovy administrativy. Toto centrum kromě tohoto rovněž financuje výzkum speciálních úkolových sil zaměřených na Rusko.
US pouze předstírají sympatie s Evropou, která je migrační vlnou těžce zasažená. V nedávném článku Richarda Haasse, presidenta vlivné globalistické organizace Výbor pro zahraniční záležitosti, který pojednává o evropských otázkách, nebylo používání slova „management“ ve vztahu k migrační krizi v Evropské unii náhodné. Haass vychutnávající si problémy, jimž Evropa v důsledku záplavy imigranty čelí, poznamenává, že US mají jak povinnost Evropské unii pomoci, tak na tom mají i strategický zájem ohledně Německa i Evropy jako celku. Avšak i přes tu „povinnost“ pomáhat, ale k žádné pomoci od US nedošlo, ať už ohledně pomoci s kontrolou ilegální infiltrace do evropských zemí nebo co se týče dočasného ubytování uprchlíků.
Je tu i další zajímavý fakt. 15. října podepsal Barack Obama vládní vyhlášku o používání technik vědy o chování ve veřejné správě. Tento nejnovější výhonek behaviorismu známý jako „Nudge“ (pošťuchování) není nic jiného než nejnovější způsob manipulace lidmi. Je na tom jasně vidět ruka Casse Sunsteina, který před tím pracoval na Úřadě informačních a regulačních záležitostí Obamovy administrativy. Ten je spolu s britským kolegou spoluautorem knihy Pošťuchování: Zlepšení rozhodování o zdraví, bohatství a štěstí, v níž jsou techniky psychologické manipulace v kontextu každodenního života skryty za krásná slovíčka. (Susteinovou manželkou je shodou okolností Samantha Power, velvyslankyně Spojených států u OSN.) Není žádných pochyb, že technik ‚pošťuchování‘ se bude využívat i daleko za US hranicemi.
Avšak nejúčinnější zbraní jak metaforicky, tak doslovně, by mohli být ti migranti, co jsou schopni zřídit malé gerilové skupiny k vedení podvratných teroristických akcí na novém území. Je dost zajímavé, že US těm, co jsou v tomto ‚nejslibnější‘, nejen dělají hostitele, ale udílí jim i status utečence a trvalého pobytu stejně jako oficiální ochranu US vlády.
Leccos lze usoudit z nedávno uniklého dokumentu zvláštní zprávy pro US Kongres za finanční rok 2014 o záležitosti migrace připraveného US ministerstvem domácí bezpečnosti, kde se uvádí, že v roce 2014 bylo ohledně US občanství a imigračních služeb uplatněno 1 519 výjimek u jednotlivých žadatelů při udělení statutu uprchlíka, trvalého pobytu a oficiální ochrany US vlády. A nejdůležitější věcí je ta, že tak či onak, měli všichni tito lidé vazby na teroristické skupiny a značnou zkušenost s podvratnou činností.
Do seznamu patří staří spojenci Washingtonu mezi kubánským exilem, militanti z Kosovské osvobozenecké armády, kterým se z nějakého důvodu nedaří v jejich vlastním uměle vytvořeném státě, a mnozí další skrytí i otevření spojenci US. Jsou v tom členové Nacionalistické republikánské aliance ze Salvadoru, nejspíš ti, kdo během Studené války stříleli politické odpůrce, a teď se skrývají před spravedlností. Jsou v tom bojovníci z Demokratického hnutí osvobození eritrejské Kunamy – etno-separatisté vedoucí odpor vůči eritrejské vládě. Jsou v tom lidé z Tygří lidově osvobozenecké fronty z Etiopie a Osvobozenecká fronta Oromo z té samé země.
K seznamu také patří aktivisté z barmské Národní fronty Chin a jejich vojenského křídla Národní armády Chin, což jsou členové tzv. Organizace nereprezentovaných národů a lidů (UNPO). Členové Karenské národní unie včetně militantů Karenské národně osvobozenecké armády (to je etnická skupina žijící v Barmě a v Thajsku) a i ti dostávají svolení k životu v US, kde jsou po ruce.
Status uprchlíka byl udělen 49 bývalým iráckým občanům z Irácké demokratické strany, Kurdské demokratické strany a Vlastenecké unie Kurdistánu. K seznamu „1519 výjimek“ patří i členové dalších organizací, které věnovaly mnoho let ozbrojeným konfliktům.
Člověk může jenom spekulovat, jaký asi druh budoucích válek mají US na mysli, když jako zbraně používají takovéto specifické migranty.
Maďarský premiér Viktor Orbán aj naďalej bráni svoj nekompromisný postoj proti migrantom a utečencom, ktorí sa ženú do Európy a prirovnal ich k „armáde.“
Vo svojom prejave v Madride, kde sa zišli konzervatívne strany z celého kontinentu, Orbán vyhlásil: „To, s čím sa stretávame nie je utečenecká kríza. Je to migračný prúd zložený z ekonomických migrantov, utečencov a tiež zahraničných bojovníkov. Jedná sa o nekontrolovaný a neregulovaný proces… Právo na ľudskú dôstojnosť a bezpečnosť sú základné práva. Ale ani nemecký, ani maďarský spôsob života nie je základným právom všetkých ľudí na Zemi.“
Státisíce ľudí utekajú predovšetkým z Blízkeho východu a značná väčšina smeruje do Nemecka a Švédska. Maďarsko zareagovalo na obrovský presun stavbou plotu pozdĺž svojich hraníc so Srbskom a Chorvátskom. Krok bol vítaný i kritizovaný mnohými európskymi politikmi.
„Nemôžeme sa vyhnúť diskusii o kvalite našej demokracie,“ povedal maďarský predseda vlády. „Je v súlade so slobodným prístupom k informáciám a slobodou prejavu, že médiá zvyčajne ukazujú ženy a deti, pričom 70% migrantov sú mladí muži, ktorí vyzerajú ako armáda?“
„Nesmieme jednať proti sebe samým len preto, že ich nepovažujeme za nepriateľov. Našou morálnou zodpovednosťou je vrátiť týchto ľudí do ich domovov a krajín,“ uviedol Viktor Orbán. Jeho vláda neskôr ponúkla pomoc pri návrate prisťahovalcom, ktorým nebol odobrený azyl inými európskymi štátmi.
„Ak je to potrebné, sme pripravení povoliť prejazd cez naše územie vlakom, ktoré budú prevážať nelegálnych migrantov zo západných častí do Grécka a Turecka. Vedeli by sme ponúknuť aj (maďarské) vlaky,“ povedal maďarský minister vnútra Sándor Pintér novinárom po stretnutí s jeho srbským náprotivkom. Dvojica ministrov navštívila hraničný prechod Röszke, kde došlo k násilným stretom medzi migrujúcimi utečencami a maďarskou políciou dňa 16.septembra.

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *