Federální rezerva je soukromým vlastnictvím

„Někteří lidé si myslí, že Federální rezervní banky jsou institucemi vlády Spojených států. Jsou to však soukromé monopoly, které kořistí z lidu těchto Spojených států ve svůj vlastní prospěch i ve prospěch svých zahraničních zákazníků; zahraničních i domácích spekulantů a švindlířů; spolu se zazobanými dravci peroucími peníze.“

– Ctihodný Louis McFadden, předseda Bankovní a měnové komise Sněmovny reprezentantů ve 30. letech.

O Federálních rezervách (čili Fedu) se předpokládá, že loni získaly nové rozsáhlé pravomoci.

(Článek byl napsán v krizovém roce 2008.) Fed z New Yorku navýšil fondy pro JPMorgan Chase Bank, aby skoupila investiční banku Bear Steams vykupujíc každý dolar její hodnoty za penny. Tento kšeft byl zvláště kontroverzní, jelikož Jamie Dimon, CEO (generální ředitel) JPMorgan sedí ve správní radě newyorského Fedu a ten se účastnil tajných víkendových vyjednávání. V září 2008 provedly Federální rezervy ještě cosi bezprecedentnějšího, když koupily největší pojišťovnu na světě. 16. září Fed oznámil, že poskytuje $85 miliard půjčky American International Group (AIG) v téměř 80% převzetí podílů na tomto velko-pojišťovateli. Associated Press to nazvala „vládním převzetím“, nebylo to ale obyčejné znárodnění. Na rozdíl od amerického ministerstva financí, které o týden dříve převzalo Fannie Mae a Freddie Mac, Fed není vládou vlastněnou agenturou. Bezprecedentní je i způsob, jak byla tato dohoda financována. Associated Press hlásila:

„Ministerstvo financí poprvé ve své historii řeklo, že bude prodávat dluhopisy Federálních rezerv, a to ve snaze této centrální bance pomoci vypořádat se s jejími bezprecedentními zápůjčními potřebami.“

Tohle je mimořádné. Proč ministerstvo vydává americké vládní obligace (čili dluhopisy), aby financovalo Fed, od kterého samotného se očekává, že bude „věřitelem pro půjčky poslední záchrany“ vytvořeným, aby financoval banky a federální vládu? 17. září referoval Yahoo Finance:

„Ministerstvo financí spouští na žádost Fedu program dočasného financování. Tento program bude v aukci prodávat pokladniční poukázky (federální dluhopisy), aby zvýšil objem hotovosti k využití Fedem. Tato iniciativa se zaměřuje na pomoc Fedu s její účetní rozvahou po jeho snahách o navýšení vlastní použitelné likvidity probíhajících během několika posledních kvartálů.“

Fed normálně vyměňuje ty zelené kousky papíru zvané bankovky Federálních rezerv za růžové kousky papíru zvané americké obligace (dluhopisy federální vlády), aby poskytl Kongresu ty dolary, které nemůže vybrat na daních. Teď to vypadá, že vláda vydává obligace, nikoliv pro svoje vlastní použití, nýbrž pro použití Fedu! Možná je s touto bankou přímo plánuje směnit za záruky v zákeřně riskantních derivátech, aniž by je dal do prodeje vnějším nakupujícím. Podle Wikipedie (která překládá Fedo-mluvu do poněkud průhlednějších slov než vlastní webovka Fedu):

„Termín sekuritizované zápůjční prostředky znamená 28 denní prostředky, na které ministerstvo nabízí obecnou záruku Federální rezervní banky z New Yorku pro primární obchodníky výměnou za další záruky z tohoto programu. Jeho záměrem je pro ministerstvo zvýšit likviditu k financování trhů a poskytnout mu další záruky, čímž tudíž obecně posílí funkcionalitu finančních trhů… Tyto zdroje poskytnou obchodníkům okamžité půjčky, které jsou méně likvidní, aby nakupovali americké vládní cenné papíry, které jsou snadno obchodovatelné.“

„Ty rychlé půjčky, které jsou méně likvidní na americké vládní cenné papíry, které jsou snadno obchodovatelné,“ znamenají, že vláda si od bank vezme dluhy na toxické deriváty, a banky si od vlády vezmou cenné papíry se spolehlivostí oznámkovanou třemi A. Na rozdíl od riskantních derivátových dluhů jsou federální papíry k účelům určujícím požadavky na kapitálovou přiměřenost považovány za „bezrizikové“, což bankám umožní vylepšit svoji kapitálovou pozici natolik, že mohou vytvářet nové půjčky. (See E. Brown, “Bailout Bedlam,” webofdebt.com/articles, October 2, 2008.)

Ve svém posledním mocenském manévru z 3. října získal Fed schopnost splatit úroky svým členským bankám z rezerv, které tyto banky u Fedu udržují. O tom Reuters referoval 3. října:

„Americké Federální rezervy tak získaly klíčový taktický nástroj z $700 miliard finančního záchranného balíčku uzákoněného v pátek, který pomůže přelít peníze do vyprahlých úvěrových trhů. V tomto 451 stránkovém zákonu je zahrabáno opatření, které Fedu umožní zaplatit úroky z rezerv bankám, které musí podle požadavků držet u centrální banky.“

Pokud ty peníze Fedu nakonec pochází od daňových poplatníků, tak to znamená, že my daňoví poplatníci platíme úroky bankám z vlastních rezerv těchto bank – rezerv uchovávaných pro jejich vlastní soukromý zisk. Tahle pravomoc k čím dál kontroverznějšímu vkrádání do peněženky veřejnosti stojí za hlubší pohled na samotný systém centrálního bankovnictví. Kdo vlastní Federální rezervy, kdo je opravdu kontroluje, odkud bere svoje peníze, a čím zájmům slouží?

Ani soukromé, ani ziskové?

Webová stránka Fedu trvá na tom, že nejsou soukromou korporací, ani nefungují kvůli zisku, a nefinancuje je ani Kongres. Je to ale pravda? Federální rezervy byly založeny v roce 1913 jako „věřitel půjček poslední záchrany“, aby vytvořil zarážku proti ranům na banky (výběrovým panikám) po zvláště strašné panice v roce 1907. Fed měl mandát, a nadále ho má, udržovat systém soukromého bankovnictví nedotčený; a to znamená, udržovat nedotčený i systém toho nejcennějšího aktiva, monopolu na vytváření dodávky národních peněz. Kromě mincí je každý dolar v oběhu teď vytvářen soukromě jako dluh bankovního systému, do něhož směřuje, k Federálním rezervám. Webová stránka Fedu to zkouší hrát na přehlížení její role jako hlavního obhájce a ochránce tohoto soukromého bankovního klubu, podívejme se na to ale blíže. Ta webová stránka uvádí:

* „Těch dvanáct regionálních Federálních rezervních bank, které zřídil Kongres jako výkonné orgány národního systému centrálního bankovnictví, je organizováno spíše jako soukromé korporace – což by někoho mohlo až mást, že jde o „vlastnictví.“ Např. Rezervní banky vydávají členským bankám akcie. Ovšem vlastnictví akcií Rezervních bank je dost odlišné od vlastnictví akcií soukromé společnosti. Rezervní banky nejsou provozovány kvůli zisku a vlastnictví určitého množství akcií je ze zákona podmínkou pro členství v tomto Systému. Tyto akcie nelze prodávat, obchodovat s nimi či je vložit jako záruku za půjčku; dividendy jsou ze zákona 6 procent ročně.“

* „Federální rezervy se považují za nezávislou centrální banku, protože jejich rozhodnutí nemusí ratifikovat president ani kdokoliv další ať už ve výkonné či legislativní složce vlády, nedostává financování přidělované Kongresem a termíny členství v Radě guvernérů (správní radě) mají trvání několika funkčních období presidentů a kongresmanů.“

* „Příjem Federálních rezerv pochází primárně z úroků na americké vládní dluhopisy, které jsou získávány při operacích na otevřeném trhu. … Federální rezervy po splacení svých výdajů vrací zbytek výdělků americkém ministerstvu financí.“

 

Zrevidujme si to tedy:

1. Fed je v soukromém vlastnictví.

Jeho akcionáři jsou soukromé banky. Ve skutečnosti jsou akcionáři ze 100% soukromé banky. Žádné z těchto akcií nevlastní vláda.

2. Skutečnost, že Fed nedostává „příděly“ od Kongresu, v podstatě znamená, že peníze dostává od Kongresu bez schválení Kongresem, ze zapojení do „operací otevřeného trhu.“

Takhle to funguje: Když se vládě nedostává peněz, tak ministerstvo financí vydá obligace a tyto dluhopisy předá dealerům, co je rozprodají na aukci. Když Fed chce „zvýšit nabídku peněz“ (vytvořit nové peníze), tak do toho vstoupí a ty dluhopisy od těchto dealerů nakoupí za nově vydané dolary, které Fed získá za cenu jejich zapsání do účetnictví na počítačové obrazovce. Tyto manévry se pak nazývají „operace na otevřeném trhu“, protože Fed ty obligace nakoupí na „otevřeném trhu“ od dealerů s dluhopisy. Tyto obligace se pak stanou „rezervami“, kterých bankovní establišment využívá k zárukám za své půjčky. V dalším eskamotérském triku známém jako půjčky na „částečné rezervy“ se tyto rezervy půjčí mnohokrát dále, čímž dojde k dalšímu rozšíření peněžní zásoby, které pro tyto banky vytvoří úroky za každou z půjček. Byl to tento proces vytváření peněz, který podnítil Wrighta Patmana, předsedu Bankovní a měnové komise Sněmovny v 60. letech, aby Federální rezervy prohlásil za „mašinku na totální výrobu peněz.“ Napsal:

 

„Když Federální rezervy napíší šek za vládní dluhopisy, dělají ve skutečnosti to, co dělá kterákoliv banka, tj. vytváří peníze, ty peníze vytváří čistě a jednoduše jen vypsáním toho šeku.“

 

3. Fed pro své akcionáře vytváří zisky.

Úroky z obligací získaných za jejich nově vydané Federálních rezervní bankovky platí provozní náklady Fedu plus garantovanou návratnost 6% pro jejich bankovní akcionáře. Pouhých 6% ročně nemusí být ve světě velkých financí Wall Streetu považována za nějaký zisk, ale většina podniků, kterým se povede pokrýt své náklady a dát svým akcionářům garantovanou 6% návratnost je považována za „ziskové“ korporace.

Ty banky navíc k těm garantovaným 6% teď budou dostávat i úroky od daňových poplatníků ze svých „rezerv“. Základní požadavek na kapitálovou přiměřenost pokrytí svých závazků rezervami podle pravidel Federálních rezerv je 10%. Webová stránka Federální rezervní banky New York vysvětluje, že jelikož tyto peníze jsou redisponovatelné a zůstávají v bankovním systému, tak těch 10% držených jako „rezervy“ může být použito k desetinásobně větší sumě jejich půjček; tj. z $10 000 rezerv se stane $100 000 půjček. Statistická publikace Federálních rezerv H.8 vyčísluje celkové „půjčky a leasingy u bankovních půjček“ 24. září na $7 049 miliard. Deset procent z toho je $700 miliard ročně – to znamená, že banky si mohou udržovat tyto rezervy k akumulaci úroků z desetinásobku té sumy v půjčkách.

Banky si tyhle výnosy vydělávají na daňových poplatnících za privilegium mít bankovní zájmy chráněné všemocnou nezávislou soukromou centrální bankou, i když tyto zájmy mohou být v rozporu se zájmy daňových poplatníků – např., když využijí svého speciálního postavení jakou soukromého tvůrce peněz, aby financovaly spekulativní derivátový systém, který hrozí, že zhroutí americkou ekonomiku. Mezi jinými zvláštními výsadami si mohou banky a další finanční instituce (nikoliv však už jiné korporace) půjčovat od Fedu za nepatrnou úrokovou sazbu asi 2%. Mohou pak obratem tyto peníze vložit do 30-letých vládních pokladničních poukázek s 4,5% výnosností a okamžitě vydělávat 2,5% na daňových poplatnících jen na základě svého bankovního, tedy zvýhodněného postavení. Teď existuje rovněž dlouhý seznam bank (nikoliv však jiných korporací) chráněných před krátkými prodeji, které by mohly vyvolat krach cen jiných akcií.

 

Je čas na změnu?

Podle webové stránky Fedu se kontrola Kongresu nad Federálními rezervami omezuje na následující:

„Federální rezervy podléhají dohledu Kongresem, který periodicky reviduje jejich aktivity a může upravit jejich odpovědnosti vyplývající ze statutu.“

Jak ze sledování zpráv z businessu víme, „dohled“ v podstatě znamená, že Kongres se dostane k tomu, aby viděl výsledky, když už je to za námi. Fed periodicky Kongresu referuje, ale Fed se ho na nic neptá: jen něco řekne. Jedinou pákou, kterou má Kongres na Fed, je ta, že „může upravit odpovědnosti na základě statutu.“ Je čas, aby Kongres tuto páku uplatnil a udělal z Federálních rezerv skutečnou federální agenturu jednající podle lidu a pro lid prostřednictvím jeho zvolených zástupců. Může-li Fed žádat akcie AIG výměnou za $85 miliardovou půjčku tomuto mega-pojišťovateli, my můžeme požadovat akcie Fedu výměnou za ty asi tak tři biliony dolarů za postup při výkupu soukromého bankovního systému z jeho potrhlostí.

Kdyby byl Fed skutečnou federální agenturou, pak by vláda mohla přímo vydávat US legální prostředky směny a vyhnout se tak úplně zbytečnému zatěžování se úrokem soukromým zprostředkovatelům, kteří vytváří peníze jen tak z ničeho pro sebe. Mezi jinými prospěchy pro daňové poplatníky by skutečně „federální“ Federální rezervy mohly půjčit s plnou důvěrou a úvěrovat státní a místní vlády Spojenými státy prakticky bezúročně, a tím zkrátit náklady na infrastruktury na polovinu, čímž by obnovily prosperitu místních ekonomik jako v předchozích desetiletích.

Zdroj: ac24.cz

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *